Divadlo světa

Jestli pak jste zažili holku, která od dětství visí v kruhu? No teď už nějaký ten rok visívá i za vlasy – pokrok. Tak nějak se vyvíjí člověk s duší akrobata. V Jihlavě se takových duší potkalo hned několik. Ne, že by všichni viseli za vlasy, ale běžně skáčou přemety ze židle, stolu, či ze skály. No nám, kteří se bojíme vytáhnout zadek ze čtyř zdí, se o tom může jen zdát. Přesto, dělat přemet, je jedna věc, ale dělat přemet a tím přemetem něco říct, je věc druhá. Proto je tu věky věků divadlo.

Hlubší myšlenka za tím, co děláme běžně, může vyprávět příběh. A tak se taky stalo. Letos opět sice specifik projekt divadla Jakuba Škrdly Tejp na Staré plovárně v Jihlavě, mě opět rozevřel kousek ostří poznání divadelní práce. A taky spoustu mindráků, co neumím. Jenže ty děcka umí. Trénují týden co týden pod ochranou Sokola a Divadla Diod.

Obrazy, které vytváří na divadle režisér, jsou přímo spojené s umem jednotlivce.

Měla jsem tu čest se trochu účastnit a připadala jsem si jako totální lempl. Nicméně pozorovat vývoj umění Jakuba Škrdly a těch, kteří s ním chtějí spolupracovat je zážitek. Jak dosadit obrazy lidí do divadla světa?

Jakub říká:,,Ty věci se už dějí”, jen je uvidět, uchopit. já dodávám ,,a to on umí bravurně“. Když jsem pozorovala jeho práci poprvé, došlo mi, že jakmile mu aktuálně dojde nápad, stačí se podívat okolo, třeba na kolem jdoucího člověka a jak kdyby přečetl příběh jeho duše a kousek z toho příběhu použil pro právě vznikající divadlo. Nebo se tomu může říct Lov z archetypu.

Letos jsem zkoušela přijít na to, jak on ty archetypy vnímá? Ptám se ho:,,Jakube ty máš jako archetyp nevěstu? Proč?” ,,Dyť přeci nevěsta je velkým předělem v životě, ne?” Odpovídá mi Jakub. A já nevím. Vnímám archetyp nějak jinak. Spíš jako brand. Toto nové slovo mě baví.

Myslím si, že jsem po předělu ,,nevěsta“, ztratila část sebe a dodnes jsem ještě pořádně nesložila ten obraz zpět a to je mi padesát.

Jakub Škrdla leader projektu Divadla na Staré plovárně, se hodně inspirovat v obrazech Marco Chagalla. Trošku se směju, jak kdyby on byl Mark narozen znovu. Tenkrát si namaloval, co teď bude hrát. Aby nezapomněl. Ale koukáme on zemřel celkem nedávno, to už Jakub byl v páté třídě. Za ty roky, co projekt běží, vzniklo mnoho jeho kreseb do loutkové podoby. Pro mě třeba symbol kozla, či koníka je vzdálen, ale pro divadelní vyprávění příběhů je to zvláštní poetika. A věřte mi dá se použít stokrát jinak, s jiným záměrem. Je libo létající domy? Žádný problém. Nebo třímetrového Karla IV, či Buška z Velhartic.

Problém nastává, když má obří loutka projít telčskou bránou, to je pak úsměvné mnoho let poté. Občas pomohou třeba technické služby, teda lidé v nich. A zůstane jen povzdechnutí v podobě:,, Jejich svět je tak jiný”.